Rumunsko - kláštery

Rumunsko doslova přetéká kostely, kláštery, chrámy a bazilikami. Byly stavěny téměř tisíciletí ve velkém množství architektonických stylů. Při návštěvě těchto míst je jasné, že rumunská architektura je mixem byzantského slohu se západními vlivy od renesance k baroku. Za skutečné architektonické a umělecké klenoty jsou považovány malované kláštery jižní Bukoviny, která se nachází na severozápadě Moldavska. Kláštery byly zakládány v 15. a 16. století, aby ochránily tuto oblast před bezvěreckými nájezdníky. Půvab těchto klášterů spočívá nejen v architektuře, ale i v okolní přírodní scenérii, do které jsou zcela harmonicky zasazeny. Vnější zdi těchto klášterů jsou ozdobeny malbami biblických příběhů a apokryfů. Tento nápad je přisuzován metropolitu Roșcovi, který chtěl tímto způsobem dopřát jisté vzdělání i negramotným věřícím. Malby se nacházejí v dobrém stavu i přesto, že jsou již přes 450 let vystaveny těžkým povětrnostním podmínkám. O umělcích se toho ví jen málo. Po návštěvě jakéhokoliv malovaného kláštera musí být ale každému zřejmé, že šlo o mistry svého oboru.

Klášter Voronet

Podle kroniky Iona Neculce byl klášter založen roku 1488 Štěpánem Velikým a to na přání poustevníka jménem Danil. Ten malomyslného panovníka ujistil, že pokud se vydá na tažení proti Turkům, zvítězí. Štěpánova vojska skutečně zatlačila Turky až za Dunaj a klášter byl postaven již za tři měsíce. Voronet je velmi významná a krásná stavba, což dokládá i skutečnost, že je nazýván „orientální Sixtinskou kaplí“. Tuto přezdívku získal díky fascinujícím freskám, které zdobí tento klášter již od roku 1547. Velmi zažitý je i termín „voronetská modř“, který se tak přidal již k tradičním názvům jako je Tizianova červeň a Veronesova zeleň. Jižní zeď je pokryta třemi hlavními kompozicemi: scény ze života sv. Mikuláše a sv. Jana, Rodokmen Kristův a zástup svatých a filozofů, mezi kterými je zobrazen i Platón a to s rakví plnou kostí. Fresky na severní zdi jsou bohužel poničeny vlivem počasí. Stále zde ale můžeme nalézt obrazy Adama a Evy, narození prvního dítěte, vynález pluhu a písma, objevení ohně. Zajímavým výjevem je tzv. Adamova smlouva, která nám vykresluje mýtus, že Adam podepsal smlouvu se samotným ďáblem. Zřejmě nejpůsobivějším samostatným dílem malovaných klášterů je výjev Poslední soud, který se nachází na západní zdi Voronetu. V části pod převislou střechou se nachází vlysy různých zodiakálních znamení jako např.vlys kozorohů nebo býků s rybími ocasy. Pod těmito vlysy se nachází malba Krista sedícího na trůnu, který má symbolizovat „vzdušné brány“, u nichž jsou souzeni zemřelí a sečítány modlitby za jejich duše. Na obou stranách pak můžeme vidět Turky a Tatary, kteří tu čekají v předpeklí na věčné zatracení. Pod nimi se dochází k poslednímu soudu, kde čerti spolu s anděly strkají hříšníky do ohně a k tomu jim troubí dva andělé na alpské rohy. Úsměv na tváři nám jistě vyloudí pohled na vchod do Rajské zahrady, u kterého je znázorněna opravdová tlačenice poctivých duší. Interiér kláštera je vyzdoben příklady zázraků a mučednictví., dále zde můžeme naleznout vyobrazení Eliáše v „ohnivém voze“, fresky Štěpána, jeho ženy Marie Voichițy a jejich syna Bogdana. V pravé části kněžiště se nachází i hrobka poustevníka Danila. Chod kláštera zanikl v roce 1786, cely pro mnichy se rozpadly a do dnešního dne se zachovala pouze klášterní zvonice, která se nachází vedle kostela.

Klášter Humor

Klášter Humor byl založen bojarem jménem Teodor Bubuiog, který byl kancléřem Petru Rareșe. Humor se od okolních klášterů liší dřevěnou hradbou (ostatní kláštery chrání kamenná zeď) a dále mu chybí špičatá věž. Fresky jsou dílem Toma ze Suceavy, který si pro jejich hlavní odstín vybral červenohnědou barvu. I tento klášter zdobí výjev Posledního soudu stejně jako ve Voronetu, ale v jednom se podstatně liší. V tomto případě je tu satan ztvárněn jako nevěstka babylónská. Bohužel tato skutečnost již není z malby příliš zřetelná. Důvod takového vyobrazení pochází z představy venkovanů o peklu. Podle nich jde o jeskyni, jíž podpírá sedm stařen, které za sůvj život předčily ve špatnostech samotného Satana. A jelikož jsou tyto ženy smrtelné, musí za ně Ďábel (Dracul) na světě stále hledat náhradu, což se mu podle legendy dosud vždy podařilo. I v tomto klášteře se nachází Kristův rodokmen, byl ale bohužel vlivem počasí doslova vymazán. Uvnitř kláštera se nachází hrobka zakladatele a jeho manželky Anastasie. Celý areál byl prohlášen za ruinu v 18. století po zničujících tureckých nájezdech.

Klášter Neamt

Tento klášter se honosí hned dvěma „nej“. Je to nejstarší klášter v Moldavsku a zároveň je i největším mužským klášterem v Rumunsku. Domov v něm nalezlo sedmdesát mnichů a desítky studentů v semináři. Neamt byl založen již ve 12. století a je hlavním centrem místní pravoslavné kultury. Původně byl klášter poustevnou, kterou založil Petru I. Mușat. Tato poustevna byla ovšem v 15. století přestavěna Alexandrem Dobrým a kvůli obraně proti Turkům byla i opevněna. Další zásah do vzhledu kláštera provedl Štěpán Veliký, který tu v roce 1497 nechal postavit nový kostel na oslavu vítězství nad Poláky. Neamt má vysoké kamenné zdi a osmihrannou rohovou věž (původně měl věže čtyři) a díky tomu připomíná spíše pevnost. Z maleb nejde přehlédnout Oko Vykupitelovo, které pozoruje návštěvníky z vnitřní strany vstupní brány. Naopak na konci areálu nalezneme kostel z roku 1826, vyzdobený freskami Narození Páně a Vzkříšení. Tzv. Aghiastmatar („Požehnání vody“) je velký pavilon s cibulovitou kopulí, který se nachází před klášterem. Poutníci si odtud odnášejí vodu, protože věří, že jim pomůže v léčbě nemocí.